Řečník - Řečník

Řečník



Jako jazyk pekelný trčel ze dveří Cramersiho pracovny rudý koberec protkaný zlatými nitkami – jakoby kořeněný sírou. Tak nějak to na Chervalda působilo; snad proto, co o svém klientovi už slyšel. Jako představený klanu Blaithe se samozřejmě neměl čeho obávat – disponoval dokonalým výcvikem, určitou politickou nedotknutelností a škálou různorodých zbraní, které měl ukryté po celém těle. Mistra Cramersiho však obklopovala děsivá aura umocněná Chervaldovými vzpomínkami na nedávné události.
„Posaďte se, sire,“ pokynul hobitovi Cramersi. „Něco, hm, k pití?“ – ovladačem otevřel tajnou skříň plnou drahého alkoholu.
„Nikoliv,“ odmítl Chervald. Jen blázen by mohl pít z číše podané tím ďáblem.
„Inu,“ pozvedl magnát obočí, „půjdu rovnou k věci. Doufám jen, že úkol, pro který jsem si váš klan najal, nebude nad vaše síly…“
Bože, pomyslel si Chervald, ten člověk mnou vážně opovrhuje jen proto, že jsem půlčík…
„Má firma má monopol na zpracování všech přírodních surovin a kontroluje prakticky veškerý potravinářský průmysl. Jsem tedy vlivný muž. Není divu, že jsem již zažil několik atentátů – tento však byl obdivuhodně drzý… Dopadněte útočníka a přiveďte mi jej, ať už živého či mrtvého…“
„Snad kdybychom mohli přejít k faktům…“
Cramersi se zasmál. „Pročpak ne? Máte je mít – poslouchejte! Fakt prvý: má ložnice je chráněna trojitou obranou. Spolehliví hlídači, energetická bariéra a dveře na kód. Fakt druhý: zločinec se dostal přímo k mé posteli. Kdybych se včas nevzbudil a nezahnal ho paralyzátorem, zabodl by mne. Fakt třetí: byl vysoký, štíhlý a v temném plášti. Navíc na zemi nechal předmět doličný, svou dýku se znakem černého stromu. Jestli chcete, bude vám k dispozici…“
Chervaldovi se zatmělo před očima. Černý strom… Vzpomínal na toho charismatického řečníka tam dole ve staré podzemní tovární hale. Kvůli tmavé kápi nikdo z přítomných nespatřil jeho tvář, hlas ale plně postačoval. Hovořil o návratu k přírodě, o tom, jak věci ztrácejí svou hodnotu, jak nám lidé berou naši historii a svobodu. V těch slovech byla síla. Po té řeči byl každý nečlověk logickým nepřítelem mistra Cramersiho, kterýžto doslova vysával všechny přírodní zdroje a nijak se netajil svým rasistickým názorem na nelidi.
Chervald začínal tušit, odkud vítr vane. Ač se řeč jemu samotnému zamlouvala, přesvědčoval se – i když nepříliš přesvědčivě -, že peníze nepáchnou.

První setkání v tovární hale bylo výlučně nelidskou záležitostí, dnes se ovšem přidalo i několik lidí. Trpaslíci, hobiti či kudůci však stále výrazně převyšovali jejich počet.
Řečník stál jako posledně na malém provizorním pódiu. Byl oděný ve vše zahalujícím černém hávu a za zády mu visela plachta s nákresem černého listnáče.
A Chervald poslouchal a chvěl se po celém těle, když vzpomenul, čemu se v Cramersiho rezidenci upsal. On a s ním celý jeho klan budou navěky zatraceni, neboť před sebou spatřoval proroka. Ač hovořil o věcech s revolučním podtextem, jeho řeč nebyla agresivní. Nabádala být lepším – a to klidně i ve svém malém soukromém vesmíru.
Jakmile řečník domluvil, Chervald se vydal za ním. V rukou křečovitě svíral malou lehkou pistoli, která mu svým způsobem dodávala sebejistotu. Řečník zahnul do úzké tmavé chodby a hobit ho následoval. Ze starých vodovodních trubek odkapávaly kapky vody – jejich zvuk tvořil pochmurnou monotónní melodii, která se Chervaldovi zahryzávala do mozku. Řečník i jeho pronásledovatel se pohybovali jako stíny – a pak půlčík narazil na cihlovou zeď, zahrazující celou chodbu. Pečlivě ohmatal všechny stěny, ale nenalezl žádnou odbočku. Po zádech mu přeběhl mráz. Něco tu nehraje…pomyslel si.
Sklesle se vracel do klanového doupěte. Protože začalo pršet, rozhodl se Chervald pro cestu suchým podzemím. A tak ho nohy zanesly až do jisté odpadní stoky, kde nedávaje pozor byl obklíčen bandou skřetů. Jejich vůdce držel ostny pobitý obušek, podobně vyzbrojený byl i zbytek tlupy. Beze slůvka vysvětlení dostal hobit do zátylku ránu kovaným boxerem. Bezvládně se svalil na zem.
„Prošacujte ho!“ zavrčel skřetí náčelník.
„Jak nařizuješ, Jghrehu,“ zakvičel patolízalsky další skřet. Špinavé ruce začaly trhat hobitův šedý plášť, když vtom se ozval výkřik. Jghreh padl mrtvý k zemi, ostatní skřeti se rozutekli. Chervald pomalu vstal a na zlomek okamžiku spatřil postavu v černém hávu ozbrojenou dlouhou elegantní ostřelovací puškou, kterak zabíhá za roh…

„Tentokrát už neuteče,“ zahlaholil Cramersi a posměšně se zadíval na Chervaldův monokl. „Tentokrát budeme mít plán, a protože jsem se přesvědčil o vaší neschopnosti, půjdou po něm i mí lidé…“
„Ale zachránil mne…“
„To je sice možné, ale tatáž osoba mě chtěla usmrtit,“ ucedil Cramersi. „Na další přednášce nebudu chybět… Do té doby chci, aby Blaithe dokonale zmapoval terén. Moji lidé zatím připraví mušky…“
„Chcete uspořádat hon?“
„Přesně tak, můj milý hobite…“
„Neměl byste to dělat, Cramersi. Na té osobě je něco mystického…“
Magnát se zasmál. „Na okultní žvásty bude čas později. Teď do práce!“

Řečníkova slova opravdu zapůsobila. Po celém městě vypukali nepokoje – trpaslíci a ostatní rasy začaly odmítat nadřazenost lidí. A z řečníka se stala postava přímo nadpozemská. Na třetím setkání tedy byla hlava na hlavě. Stovky tvorů zhypnotizovaných tou charismatickou řečí.
„Naposledy vám říkám, že vaše jednání není správné…“
„Držte hubu, Chervalde,“ zařval Cramersi, „nikdo se vás na nic neptal.“
Muška právě splnila svůj úkol. Maličký strojek v podobě drobného hmyzu donesl na řečníkovo tělo navigační majáček. Na svém displeji mohl tedy Cramersi stále sledovat řečníkovu polohu..
Po skončení proslovu se řečník vytratil toutéž cestou jako minule. Cihlovou zeď však blaithský tým rozebral. Řečníkův stín se hnal dál. Nastražené energetické bariéry či polové sítě a podobné pasti pro něj nepředstavovaly problém…

Chervald se třásl. Nadběhl si zkratkou a nyní čekal v malém výklenku. Jeho cvičené uši již zaslechly tiché kroky, téměř na hranici slyšitelnosti. Teď! Vyskočil ze svého úkrytu a povalil na zem probíhající postavu. Chvíli s ní zápasil, než přiběhli Cramersiho muži s neuropuškami, kterými znehybnili řečníkovo tělo.
„Výborná práce,“ pochválil půlčíka udýchaný Cramersi. A pak řečníkovi strhl kápi.
„Elf,“ vydechl překvapeně, „myslel jsem, že vymřeli…“
Řečník pomalu otevřel oči a začal se zvedat.
„Můj pane,“ řekl velitel Cramersiho stráže, „je nebezpečné nechat ho žít. Číhá v něm potenciál schopný rozpoutat vzpouru a revoluci ohromných měřítek…“
Cramersi přikývl a připravil si pistoli. Zamířil, ale nevystřelil. Před elfa se postavil Chervald, náhle větší a mohutnější, a kryl ho vlastním tělem.
„Ať odejde!“ zavřískl zoufale. „Nechte ho jít!“
„Nu co, zemřete ob-“ Cramersi náhle zmlkl, protože řečníkova postava se začala jakoby rozplývat, až zmizela úplně. Chervald padl k zemi a po tváři mu stékaly slzy.
Cramersi pohlédl na displej. Bod označující majáček zablikal a zmizel…